Tokaj je název vinařské oblasti i jejího hlavního města a mimořádného typu vína.

Je to jediné místo na zeměkouli. Nachází se ve střední Evropě, na severovýchodě Maďarska (kolem 6000 ha vinic) a na jihovýchodě Slovenska (kolem 500 ha vinic). V maďarském originálu se oblast nazývá HEGYALJA (v angličtině FOOTHILLS).

Tokaj jako vinařská oblast zahrnoval původně vinohrady v okolí 30 obcí. Po 1. světové válce byly 2 obce (Viničky a Malá Trňa) přiřazeny k Československu – dnes patří Slovensku.

Tokajská vinařská oblast byla v roce 2002 prohlášena organizací UNESCO za místo světového dědictví. Má tisíciletou tradici, vyrábí nejstarší botrytická vína a patří mezi nejváženější vinařské regiony světa.

Důležitou roli hraje na Tokaji jeho terroir. Úrodná pláň s jílovitou půdou či spraší na vulkanickém podloží. Jižní svahy tokajských pahorků, které jsou chráněny pohořím Zemplínské vrchy před studenými a silnými větry. Mimořádné klimatické podmínky. Mikroklima dané slunečním svitem a ranními mlhami, které se vznášejí nad řekami Tisza a Bodrog. Dlouhá tradice pěstování vinné révy, typické odrůdy pro tento kraj a hluboké chladné a vlhké sklepy doslova vytapetované ušlechtilou plísní Cladosporium cellare. To vše přispívalo a přispívá k tvorbě velkých tokajských vín, takových jako originální víno ASZÚ.

V roce 1867 rozdělil Jozséf Szabó půdu na Tokaji do třech základních typů, z nichž se diferencují další podtypy. Nejrozšířenější je půda zvaná „nyirok“ nebo také červená půda (díky obsahu hydroxidu železa), v niž převažuje jíl a kamení. Druhým typem je žlutá půda, kde převažuje spraš a třetí je půda bílá z křemence a pemzy. Složení půdy ovlivňuje výsledný charakter vína.

Tokajská vinařská oblast má jasně definované podnebí. Zimy jsou krátké a ostré, následuje časné jaro a teplé léto. Podzim je dlouhý a slunný, což dovoluje bobulím vinné révy vyzrávat až do listopadu. Podzimní sluneční svit rozhrne mlhy, které se hromadí nad studenou vodou obou protékajících řek. Kombinace vlhkosti a teplého vzduchu ovlivňuje výrazné vyzrávání bobulí tokajských odrůd vinné révy, a tak současně napomáhá tzv. „botrytizaci“.

Tokajští vinaři byli první na světě, kteří roztřídili své vinice. Stalo se tak kolem roku 1700 a bylo to dle kvality hroznů. V roce 1737 byl vydán Královský dekret, kterým byly vinice na Tokaji definovány a v roce 1772 byla vydána světově první oficiální klasifikace vinic dle terroir a zahrnuta do maďarského vinařského zákona. V té době bylo na Tokaji vychováno mnoho světových enologů.

Tokajské víno se začínalo rozvíjet kolem roku 1500. V té době byl cukr luxus a sladká vína byla populární. Problémem bylo, že v teplém počasí podléhala druhotnému kvašení a tím se snížil obsah cukru. V 16. století nastal zlom. Vinaři zjistili, že vyzrálé bobule vinné révy napadené ušlechtilou plísní Botrytis cinerea persoon v sobě soustřeďují přírodní cukr. Výsledné víno mělo 4 – 5x více zbytkového cukru než se nacházelo ve víně vyrobeném z nenapadených bobulí a nepodléhalo druhotnému kvašení. Tato zkušenost dala základ pro výrobu tradičních ASZÚ vín. První písemný doklad o existenci vín ASZÚ je z roku 1571. Historici se domnívají, že se vyrábělo na Tokaji již mnohem dříve.

Sláva tokajského vína ve světě je spjata se šlechtickým rodem Rákoczi. Sídlili na zámku Rákoczi v městečku Sárospatak. Rodina Rákocziů a zvláště pak jejich nejstatečnější člen princ Transylvánie Ferenc II. Rákoczi, proslavila víno ASZÚ na královských dvorech v celé Evropě.

Král Ludvík XIV. miloval toto víno a nazval ho „Vinum regum, rex vinorum“ (v překladu „Víno králů, král vín“). Tuto větu je možné i dnes v latinském originálu vidět na mnohých vinětách putnových tokajských vín. Víno bylo oblíbené i na ostatních královských dvorech Evropy. Fridrich Veliký král Pruska i Jiří V. král Anglie přisuzovali popíjení vína v malých dávkách léčivé účinky. Papež Pius I. si udržoval fyzickou kondici pravidelným popíjením malé dávky vína ASZÚ. Bylo oblíbené i u hudebních skladatelů a básníků pro lepší inspiraci. Bylo vyhledávané nejen pro sladkou chuť, ale jako legendární afrodiziakum a pro zdraví prospěšné účinky.

Největší rozmach tokajského vína byl zaznamenán v 18. a 19 století. Kromě ASZÚ vín to bylo také víno Szamorodni. Původně bylo známé pod názvem „fôbor“ (prvotní víno). Fôbor byl milován Poláky a do Polska se ho dováželo v 18. století několik stovek tisíc litrů. Název Szamorodni  pochází z polštiny (znamená – tak, jak se zrodilo). Maďarští vinaři přijali pro své „prvotní“ víno název Szamorodni v  roce 1820.

Během 19. století začaly pro tokajskou vinařskou oblast těžké časy. Války v Evropě, války Maďarů za nezávislost a řádění révokazu v letech 1880-1890 zdevastovaly tokajské vinice. Trvalo více jak 20 let, než se je podařilo obnovit. Další ranou byla 1. světová válka, kdy Maďaři ztratily 2/3 svého území. Zkázu tokajského vinařského regionu a jeho vín dokončil nacismus a 2. světová válka a zvláště pak nástup komunismu. Komunistický režim zestátnil vinice, výroba vín byla soustředěna do jednoho státního velkopodniku, který chrlil kvanta vína pro země tehdejšího RVHP. Mnoho schopných vinařů i obchodníků opustilo svůj domov a tradiční metody výroby vína byly zničeny.

Tokajská vína suchá i sladká byla v Evropě zapomenuta.

Teprve v roce 1990 nastalo oživení vinic. Vznikala rodinná vinařství s tradiční výrobou originálních tokajských vín a velké podniky se zahraničním kapitálem. Podle oficiálních dokumentů bylo investováno kolem 250 miliónů euro na obnovu Tokaje.

V současné době podle údajů Tokaji Renaissance Association se nachází v tokajském regionu 588 vinařství a 14 575 registrovaných výrobců tokajského vína.

Po 17 letech v r. 2007 po obrovské dřině lidí byla oblast připravena nabídnout velká tradiční vína Szamorodni a ASZÚ (putnová, Esence, Maslás, Forditás), ale i moderní odrůdová a cuvée suchá i sladká z typických odrůd Furmint, Hárslevelű, Sárga Muskotály, Zéta, Kövérszôlô a v budoucnu i z nejnovější odrůdy Kabar a možná i ze starodávné a připravené k obnovení se jménem Gohér.

Autorka: MUDr. Dana Chvátalová
Spolumajitelka a provozovatelka Vinotéky na náměstí Zbraslav
1. specialista na tokajská vína

Literatura:

Alkonyi László: Tokaj – the wine of freedom, Spread Bt (Borbarát) 2000
David Copp: Tokaj – a Companion for the Bibulous  Traveller, PrintXBudavár-Zrt., H-1061 Budapest 2007
Informační materiály sdružení  The Tokaj Renaissance Association se sídlem v městě Tokaj z let 2006 a 2011

Celý článek lze také nalézt na: http://retel.cz/blog/tokaj-velebeny-ale-zapomenuty

Všechna práva vyhrazena