Historie tokajské oblasti

Rozvoj pěstování révy byl ukončen v roce 1241 vpádem Tatarů, kdy byla celá oblast opuštěna a vinice byly zničeny. Král Béla IV. později kolonizoval opuštěný region Italy z oblasti Bari a Formini. Tito noví osadníci se velice podíleli na rozvoji vinařství v této oblasti. Přinesli s sebou nové vinařské zkušenosti, a hlavně základní tokajskou odrůdu „FURMINT“. Během válek a po dobití oblasti Turky v roce 1528, zůstal tento region pod tureckou správou na dalších 170 let. Většina tokajských sklepení v obcích byla vybudována jako dočasný úkryt před opakujícím se pustošením a pleněním oblasti vojenskými jednotkami.

Největší rozmach tokajského vína byl v 17.-18.století, kdy se díky Františkovi Rakoczi II. dostalo až na francouzský královský dvůr Ludvíka XIV., kde získalo titul:

„VINUM REGUM – REX VINORUM“ = „VÍNO KRÁLŮ – KRÁL VÍN“

Technologie výroby tokajského vína se postupem let více zdokonalovala a již v roce 1560 byla písemně zmíněna „cibéba“, jako označení pro hrozinky utvořené za příznivého počasí působením ušlechtilého druhu šedé plísně na hroznech „BOTRYTIS CINEREA PERSOON“.  Cibéby jsou zde nazývány tokajskými perlami.

Dnešní výroba světoznámých tokajských vín navazuje na bohatou tradici vinařství a vinohradnictví. Výbornou pověst těchto vín dokazuje množství ocenění z různých mezinárodních soutěží. Na specifické a jedinečné chuti tokajského vína nemá svůj podíl pouze intenzivní sluneční záření, ale i půda na které se vinná réva pěstuje. Tu zde tvoří převážně horniny sopečného původu, které dokáží velmi dobře akumulovat teplo. Důležitou roli hraje i počasí. Dlouhý slunečný podzim umožňuje, aby dozrávající bobule napadla již zmíněná ušlechtilá plíseň Botrytis Cinerea, která je vysuší a zůstanou z nich cibéby (hrozinky), bez kterých nelze kvalitní víno vyrobit.